VIZE

Měli jsme vizi o krásném, svobodném, harmonickém životě v přírodě, v komunitě, kde mohou lidé žít pospolu a pomáhat si. Přáli jsme si zařídit se jednoduše, mít čas na děti, přirozeně plynout ve smysluplných činnostech, tvořit krásné místo na Zemi...

Oba pocházíme z města, v mládí jsme hodně závodně sportovali a náš kontakt s přírodou spočíval ve výletech, kempování a drobné pomoci na malé zahrádce.

Potkali jsme na vysoké škole. Studovali jsme zážitkovou pedagogiku, přírodní výchovu, zdravý životní styl. Oslovila nás ekologie, environmentální výchova, alternativní metody vzdělávání. Získali jsme zkušenosti v zahraničí. Zdenka strávila půl roku na anglickém venkově, Petr 2 semestry studiem ve Švédsku. Spolu jsme strávili rok v USA a půl roku v Jižní Africe. Vedli jsme environmentální a osobnostně rozvojové programy. Trávili jsme celé dny venku, navíc obě místa byla daleko od civilizace. Tehdy jsme pocítili, jaké to je žít obklopeni přírodou, naladit se na její rytmy a plynout v přirozeném, jednoduchém životě. Navíc jsme si odnesli vhled, že v každé zemi žili lidé úplně jinak a všude byli lidé šťastní i nešťastní. Zjistili jsme, že nemusíme žít tak, jako většina lidí kolem nás, ale že si zkrátka můžeme vybrat, jak se nám to líbí.

Takže žít v přírodě, pospolu s lidmi, kteří si pomáhají. A kde to jako jde? O žádném takovém místě jsme nevěděli. Mohli jsme všechno zabalit a nastoupit do běžného života. Najít si práci, vydělat peníze, společná dovolená, první dítě, nové auto, další společná dovolená… :)

My jsme se rozhodli, že půjdeme za svou vizí.

SBÍRÁNÍ ZKUŠENOSTÍ

Přitom jsme si samozřejmě našli práci, ale postupně jsme hledali informace na seminářích, v knihách, na internetu a hledali cesty, jak bychom to mohli uskutečnit. Čím dál tím více se v nás upevňovala touha žít s podobně laděnými lidmi v přírodě. Na začátku jsme nevěděli o přírodním životě ani stavění skoro nic. Nebyli jsme zemědělci, ani vystudovaní botanici či ekologové. Nebyli jsme architekti,  projektanti, stavaři, ani jiní řemeslníci, neměli jsme zkušenosti s úřady a zákony. Taky jsme neměli tolik peněz, abychom si jednoduše koupili, co jsme chtěli.

Do začátku jsme měli opravdu jen krásný vztah k přírodě, nádherné vize a optimismus. To byly MOTORY PRO NAŠE DALŠÍ DOBRODRUŽSTVÍ. Tenkrát opravdu nebyl nikdo, kdo by nás nasměroval, poradil.

Nebyly skupiny lesních školek, nebylo běžné rodit doma, odmítat očkování, nosit děti v šátku, nebyla rozšířena permakultura, nebyly komunitní projekty. Informace nebyly tak dostupné jako dnes.

Jezdili jsme na semináře, kde se dalo. Nejdřív to byly domácí porody a šátkování. Oslovila nás idea rodových statků a rodových osad. Byli jsme na kurzu u Jardy Svobody, na Permalotu jsme poprvé přičichli k slaměno-hliněným stavbám. Postupně jsme poznali např. Dana Grmelu, Ondru Netíka, Honzu a Lenku Pospíšilovy. Petr Hradil nás inspiroval k myšlence rodových statků a osad.

Čerpali jsme inspiraci z knih Billa Mollisona a Seppa Holzera. Velkou inspirací byl Ianto Evans, jeho přírodní stavby a hlavně způsob uvažování o tom, jak si zařídit dům, jak jej umístit v krajině, co vzít v úvahu a jak to vzájemně provázat. Inspirovaly nás knihy Nevyšlapané cesty od Scotta Pecka, skandinávský Friluftsliv a hluboká ekologie.

Vystřídali jsme několik míst. Poznávali, jaké je to žít v domku, na vesnici, na kraji města, na farmě. Zdálo se, že někde je krásná příroda, jinde jsou zajímaví lidé, ale není to obojí dohromady. Když se do života přihlásila Jasmínka, přidali jsme k naší vizi ještě to, aby místo a lidé byli inspirativní pro děti.

Bylo to energeticky náročné. Petr pořád jezdil na kurzy vydělávat peníze, Zdenka pečovala o domácnost, zahradu a malou Jasmínku. Projekt zakládaní osady byl inspirativní, ale nespěl k výsledku. O život se začal hlásit i Modřínek a my jsme už nechtěli kočovat.

To už jsme měli za sebou domácí porod, boje s očkováním, zkušeností z prvních záhonů a péčí o domek. Taky jsme zažili, že ve městě s malým dítětem to byl pocit jako v kleci - jako když ho jdete venčit a musíte pořád hlídat, aby ho nepřejelo auto a aby se neválelo na zaprášených, zaplivaných chodnících. Věděli jsme, že TOHLE NENÍ ŽIVOT PRO NÁS! CHTĚLI JSME KONEČNĚ ZAŽÍT TVOŘIT VLASTNÍ RODOVÝ STATEK!

RAJSKÁ ZAHRADA A SVOBODNÝ ŽIVOT

Na podzim 2008 jsme sehnali pozemek na úpatí Chřibů, našli si podnájem v nejbližší vesnici a začali. Dva roky jsme na pozemek dojížděli, chystali, zkoumali, plánovali. A mezitím kojili, hráli si s dětmi, vyprávěli pohádky, uspávali… Nevěděli jsme nic o zákonech, neuměli jsme jednat s úřady, neznali jsme způsob myšlení úředníků, projektantů, stavařů. Zjistili jsme, že každý je specialista na něco, ale NIKDO NÁM NEPOMOHL SE ZORIENTOVAT V TÉ DŽUNGLI MOŽNOSTÍ A KOMPLEXNĚ NÁM PŘEDAT NADHLED, ABYCHOM ROZUMĚLI SOUVISLOSTEM A MOHLI TVOŘIT SVOU VLASTNÍ VIZI.

V různých fázích nám pak pomohli nebo nás inspirovali kamarádi a postupně jsme se vším prosekali. Zpětně ale vidíme, kolik nás to stálo času, nervů, úsilí a někdy i peněz. Byly to měsíce hledání, ježdění na semináře, hledání v knihách a na internetu a šlo to hrozně pomalu. Občas přicházely strachy a pochyby, jestli to zvládneme. Všechno pro nás bylo nové a bylo toho hodně. To všechno bychom si mohli ušetřit, kdyby bylo koho se zeptat.

Nakonec jsme za 3,5 měsíce postavili dřevěný domek izolovaný ovčí vlnou, s ostrovním systémem zdrojů. Stál nás 600 tisíc a s dalším vybavením a postupným vylepšováním se cena vyšplhala k milionu. Byl to jednoduchý domek, neměl komfort vychytaných staveb, ale mohli jsme v něm žít a nebyli jsme zadluženi u žádné banky. Jen rodičům jsme během 2 let splatili půjčku. Ustáli jsme krizi velkých výdajů, každodenního rozhodování, nadměrného úsilí příprav a stavby.

Posupně se nám povedlo zcelit 3 ha pozemku. Měli jsme starý sad, krásně založenou zahradu s ovocnými stromy. Kus divočiny, obnovili jsme pastvinu na půdě využívané zemědělci. Byl to NÁDHERNÝ SVOBODNÝ ČAS.

Dařilo se nám založit záhony, vypěstovat plodiny, vymyslet a udělat systém na sběr dešťovky. Měli jsme kamarády, kteří jezdili na návštěvu nebo i na pomoc. Petr stále jezdil na kurzy, Zdenka pečovala o děti a zahradu. Konečně jsme měli pocit, že máme MÍSTO PRO DĚTI I PRO SEBE, VE KTERÉM MŮŽEME ŽÍT NATRVALO.

Děti mohly vyběhnout ven, bosky za každého počasí. Užít si výpravu na houby, brouzdání v ranní rose. Sledovat stopy srn a divočáků, pozorovat jelena v našem sadu, zkoumat jezevčí nory. Dělat ohýnky, spát venku, běhat po zahradě, šplhat po stromech, zažívat přírodu celým tělem jako přátelské a bezpečné místo. Kulisou nebyly zvuky motorů, asfaltové cesty a vířící prach, ale zpěv ptáků, vůně květů, šum listí a ticho noci. Mohli jsme jíst vlastní výpěstky a děti věděly, že jablka nerostou v supermarketu.

PROJEKT SVOBODNÝ DOMEK

Najednou k nám začali jezdit lidé. Prý v knížkách je vidět spousta projektů, ale tady žije (docela normální) rodina. Není to dokonalé, ale inspirativní ano. Zvědavých lidí přibývalo, a tak vznikl projekt SVOBODNÝ DOMEK. Některé inspiroval přírodní život, jiné život rodiny a svobodná výchova, další způsob postavení levného ekologického domku. Jak jsme zmínili výše, nebyli jsme odborníci. Když Petr stavěl první domeček pro děti, tak se na 1 metru dokázal vychýlit o 6 cm. První přístřešek tesař okomentoval větou: „Tohle nevydrží první zimu.“ Nechtěli jsme lidem říkat, co mají dělat, ale byli jsme ochotni sdílet, co jsme se naučili a co jsme zažili. O našem domku vyšel článek s půl miliónem shlédnutí. Stali jsme se součásti filmu „Žít změnu“.

Postupně vznikly „exkurze“, přednášky, semináře. Lidí přibývalo a my jsme poznávali příběhy lidí, kteří chtěli žít nějak podobně. Do toho jsme sledovali příběhy lidí, se kterými jsme přišli do kontaktu při našem hledání. Bylo pár těch, kteří žili stále spolu a na svém pozemku. Jiní byli stále po 10 letech v procesu hledání, další to vzdali a poslední skupinou byli ti, kteří začali, investovali peníze, prakticky všechen svůj čas, úsilí a pak se rozvedli, jejich projekt se zastavil, zkrachoval nebo pozbyl smyslu.

Tak jsme přemýšleli, jak můžeme ještě více pomoct tomu, aby lidé, kteří se pustí na cestu přírodního života, uspěli. Uvědomili jsme si, že každý má jinou cestu. Nesnažili jsme se proto přemlouvat lidi, aby žili jako my, ale pomáhali jsme jim poznávat, co chtějí oni, v čem jim bude dlouhodobě dobře.

Využili jsme naše lektorské a koučovací dovednosti a vznikl živý víkendový kurz, díky kterému někteří do roka našli svůj nový pozemek, jiní chalupu a další si ujasnili, že vlastně chtějí zůstat tam, kde jsou.

Vytvořili jsme další projekt „Slova mění svět“, ve kterém inspirujeme lidi k tomu, aby se otevřeli svým hodnotám, snům a předávali svým dětem ve slovech a v příbězích to nejlepší, v co věří.

MÉDIA

Naše poselství se začalo šířit i skrze média. Na iDnes vyšel článek o našem domku, který měl kolem 0,5 mil. shlédnutí. Stali jsme se jedněmi z aktérů filmových dokumentů "Žít změnu" a "Skrz prsty". Natočili jsme pořad v TV Natura, uskutečnili rozhovor pro rozhlasovou stanici Svobodný vysílač, přispěli články do Pravého domácího časopisu. Neby to náš cíl, prostě se to nějak dělo.

NÁROČNÉ OBDOBÍ A TĚŽKÉ ROZHODNUTÍ

Zdálo se, že už nás žádné změny nečekají, jenže… od začátku jsme chtěli sdílet pozemek s alespoň jednou další rodinou. Bohužel územní plán nedovoloval postavit jakýkoli další domek, a v maringotce to zájemci vydrželi tak 2 týdny. Nebylo to udržitelné. Podíleli jsme se na rozjezdu Kyjovské lesní školky, ale naše děti byly věkově o 2-4 roky napřed. Když se do toho přidaly Petrovy problémy v práci a opakované záškodnictví souseda v podobě (neoprávněného) udávání na různých úřadech, napětí narůstalo. Kdybychom na začátku věděli více o zákonech a omezeních pozemků, kdybychom měli komplexnější nadhled, mohli jsme se rozhodnout jinak. Takto jsme věděli, že více rodin v našem místě nikdy nebude. Na jedné straně bylo naše rajské místo, na druhé straně pocit, že kus naší vize se tam nikdy nenaplní. Spolu se sousedským konfliktem a pracovními problémy to vyústilo v rozhodnutí, že potřebujeme stabilizovat energii. Náš vztah, zdraví a rodinná soudržnost jsou přednější. Po 5 letech jsme se rozhodli ke kroku, o kterém jsme si nemysleli, že ještě někdy uděláme.

Bylo to těžké období a těžké rozhodnutí. Přestěhovali jsme se do Českých Budějovic za Waldorfskou školou. Mysleli jsme si, že pro děti bude příjemné mít kamarády ve škole, bydlet na kraji města blízko školy, jezdit do přírody na víkendy a časem si najít nějaké nové místo. Mysleli jsme, že to bude dobrý kompromis pro všechny a chvíli to tak vypadalo.

Jenže pak jsme se ve městě začali zase cítit jako v pasti. Rytmus školy, kroužků, práce… celé je to tak propojené, že tam vlastně ani snad nic jiného nejde dělat. Upevnilo se v nás, jak moc toužíme po svobodě, volnosti, čerstvém vzduchu, tichu, být v kontaktu s přirozeným rytmem přírody. Po tom všem, co už jsme zažili, jsme městský život nedokázali vydržet.

Naše vize byla pořád stejná, ani po letech jsme to nevzdali. Příroda, spřízněné duše pro nás, kamarádi pro děti a v tomto věku už ideálně svobodná škola.

VYUŽITÍ ZKUŠENOSTÍ

ROZHODLI JSME SE, ŽE JE ČAS NAPLNO VYUŽÍT VŠECH NAŠICH ZKUŠENOSTÍ. Věděli jsme, jak nechceme skončit. Uměli jsme si říct, co je pro nás důležitější a co méně. Věděli jsme, že většina krásných projektů funguje jen ve vizualizaci na webu a dokázali rozlišit, kam nasměrovat energii. Uměli jsme už poznat úskalí pozemků a zhodnotit možnosti v kontextu všech našich potřeb.

NOVÉ MÍSTO JSME NAŠLI ZA POUHÉ 3 MĚSÍCE. V létě jsme se nastěhovali do karavanu. Do podzimu jsme zrekonstruovali světnici a přesunuli se do domu. Po roce už jsme byli v celém domě. Už první rok jsme stihli zařídit provizorní sběr dešťovky, založit první záhony a získat úrodu. Úroda brambor a dýní nám dokonce vydržela až do jara. Zasadili jsme 200 stromů a keřů, založili kompost, vytvořili mokřad, ptačí budky a další místa podporující pestrost rostlin a živočichů a kultivování ekosystému. Po roce jsme už stihli nachystat místo na náš první živý seminář.

Hodně lidí nám říkalo, že jsme toho zvládli spoustu za krátký čas. Uvědomili jsme si, že to bylo díky zkušenostem, které jsme nabrali za posledních 20 let našeho společného příběhu. Protože už jsme se jakžtakž stabilizovali v novém místě, a protože máme stále chuť pomáhat lidem na cestě k přírodnímu životu, čtete teď náš příběh.

Máme už vyzkoušené na sobě i na druhých lidech, že vám umíme pomoct zorientovat se v džungli možností a najít, co je pro vás to pravé. Dokážeme vidět rizika projektů a vizí. Umíme vám pomoct zvládnout proces velké životní změny, udržet a opečovat vztah v průběhu náročného přechodu na nový život. A umíme vám i pomoct překonat strachy, bloky a pochybnosti, vytvořit systém podpory, který nám samotným několikrát pomohl.

VIZE

KROKY

VZTAHY

USKUTEČNĚNÍ

Existují odborníci a profese, které vám v procesu pomůžou. Makléř vám sežene pozemek, architekt či projektant navrhnou dům, úředních vám schválí projekt, stavař postaví. Ale kdo vám pomůže s úvodní orientací, abyste se nespálili, neudělali zbytečné chyby? Kdo vám pomůže překonat pochyby, strachy, tvůrčí bloky? Koho z těch lidí zajímá, jak byste mohli ušetřit čas, peníze, vtahy a nervy? A kdo si dokáže uvědomit, jak hodně zasahuje proces změny místa, stavění domu, výdajů, rozhodování do vztahu a soudržnosti rodiny? Nám by se v našem hledání a uskutečňování někdo takový hodil. Otevřeně sdílíme, že jsme udělali dost chyb a jen díky síle naší vize jsme to nevzdali. Také jsme ale udělali hodně dobrých rozhodnutí a získali zkušenosti. Poznali jsme dobré i odstrašující příběhy druhých. Zároveň pořád fandíme všem, kteří mají podobné sny a chceme vám pomoct, abyste svůj sen uskutečnili a abyste přitom opravdu ušetřili čas, peníze, vztahy i nervy a aby vaše cesta byla rychlejší a snazší. Můžete využít našich zkušeností, které jsme poskládali přehledně dohromady. Nemusíte dělat zbytečné chyby a můžete se více radovat z úspěchu.

  • Na začátku Vás dovedeme rychlou cestou k Vašemu ideálnímu místu.
  • V průběhu stavby a přechodu na nové místo Vám pomůžeme s energií a vztahy.
  • Potom pro Vás máme inspiraci k zahradě, výchově dětí a dalším radostem přírodního života.

Proto jsme tady a tvoříme nyní „Svobodný domek 2.0“. Zatímco před 10 lety byl pro mnohé inspirací náš domek, nyní už máme ověřeno, že Vám dokážeme opravdu pomoct na cestě za vaším snem. Dává nám to smysl a děláme to rádi.

                                                            Petr a Zdenka

Pokud chcete najít své místo co nejdříve a ušetřit si čas, peníze, vztahy a nervy, tak nejlepší a nejrychlejší cestou od nás je kurz

 

"Cesta k přírodnímu bydlení".